Můj hrdina

Příběh hrdiny a čím je zvíře jedinečné:

Endy - fenka bernského salašnického psa. Fenka, která tu s námi mohla ještě pár let být, ale díky špatnému přístupu veterináře, loni, 13.8.2009, zemřela na zánět dělohy. Místo včasného okamžitého operativního řešení jí lékař nasadil antibiotika, léčil konzervativně a ujišťoval, že to bude v pořádku...fenka ovšem nevydržela... Bylo jí pět let. Byla to nádherná fenka v plné síle. Stačilo jet k jinému veterináři, který by jednal.... Jenže to jsme tenkrát ještě nevěděli, neznali jsme nebezpečnost tohoto onemocnení a věřili jsme veterináři, bohužel. Až Endy nás musela poučit... Bohužel za to zaplatila životem.

V čem byla tato fenka hrdinka? Rozhodně pro to, že v mojí mámě, které patřila, probudila pejskařství. A čerstvá energická důchodkyně se stala pejskařkou a Endy se pro ni stala skvělou parťačkou. Chodily spolu na pravidelné každodenní procházky, měly své riuály. A to si ji moje máma původně nepořídila, zdědila ji coby rozcapenou puberťačku s tím, že se oni tedy postará. Nakonec z toho byla láska jako trám...
O to víc nikdy nezapomenu na větu, kterou mi máma říkala cestou na veterinu "S Endy se nesmí nic stát, to bych si nikdy neopustila"....uplynuly necelé 2 dny a Endy překročila Duhový most...

Je to už 3/4 roky, ale mojí mámě se objeví slzy v očích vždycky, když uvidí berňáka, vždycky když na ni v nějaké situaci vzpomínáme, vždy když si moji 2 psi hrají a já se uřeknu a některému z nich řeknu Endy... Asi navždy nám zůstane kdesi uvnitř takové to "proč jsme nejeli k jinému veterináři; kdyby" Pocit vlastní viny je to nejhorší.

Endy ukázat bolest, chtěla si ji nechat pro sebe a nám věnovat jen radost. Taková Endy byla. Vždy připravená na mazlení, na lumpárny, na svět se jen usmívala. Endy promiň, že jsem ti nedokázala pomoct. Nikdy si to neodpustím....