Můj hrdina

Příběh hrdiny a čím je zvíře jedinečné:

Berrynka přišla do naší smečky víceméně neplánovaně, i když plemeno italský spinone jsem okukovala už delší čas. Tihle psi mě poprvé uchvátili v encyklopedii - jak z fotek, tak popisem jejich povahy. Ale nikdy jsem žádného spinona nepotkala a postupně jsem na ně i pozapomněla, protože přece jen nákup druhého psa v plánu nebyl. Až jednou...Mezinárodní výstava v Brně, byli jsme už na cestě z výstavy a v tom ho vidím - krasavce, tehdy sedmiměsíčního budoucího Berrynky otce. Od té doby jsem spinony začala znovu žít a začala jsem přemýšlet nad pořízením druhého pejska.

Nicméně časové, pracovní i řekněme osobní podmínky mluvily proti pořízení druhého psa. Ustála jsem první vrh spinonů v této chovné stanici a zdálo se, že ustojím i druhý - a ustála :-) Ale dozvěděla jsem se o fence z prvního vrhu, kterou její tehdejší majitelé už z nějakého důvodu nemohli nebo spíš nechtěli mít. Ačkoliv všechno mluvilo proti pořízení fenky a já se tomu hodně bránila, nakonec jsem ji viděla - nešťastnou bílou křehkou spinoní vílu, která se bála všeho okolo sebe a při první příležitosti se utíkala schovat v křoví. Museli byste vidět její oči, pak byste pochopili, že ačkoliv všechno mluvilo proti, nedalo se dělat nic jiného... Asi bych ty oči viděla ještě hodně dlouho a bůhví, jestli bych na ně někdy zapomněla. Takže Berry si to drandila v autě směr nový domov.

Od počátku bylo jasné, že s Berry bude hodně práce. Už jen naučit ji normálnímu provozu byla práce na pár měsíců. Bála se projíždějících i stojících aut. Projít po chodníku kolem zaparkovaného auta bylo zpočátku úplně nemožné. Každé auto, které projelo kolem nás Berry "komentovala" mohutným odskočením. Dostat ji do domu trvalo bezmála 14 dní, což jsem vůbec nechápala jak se pes může bát projít jen dveřmi. Takže jsem v jejích 14 měsících začala s její socializací jako by byla štěně. Jen už jí chyběla ona štěněcí drzost a bezhlavost, o to to bylo těžší.

Po půlroce co s námi Berry usíná každý den pod jednou střechou, troufám si tvrdit, že na sobě zapracovala a je z ní už sebevědomá spinoní dáma. Berry miluje všechny pejsky na světě, od těch úplně nejmenších, až po ty velké. Ona vlastně miluje všechno živé. Necítí se zatím úplně nejlépe ve velké smečce psů, ale to určitě zvládneme postupně taky. Ovšem od prvních dnů co máme Berry doma je absolutně sebevědomá v jedné disciplíně - a to v té svojí lovecké. Žádný bažant se před ní neschová :-)

Berry je fenka, jakou jsem ještě nepoznala. Po sedmi letech s jezevčíkem si pořád nemůžu zvyknout na její dobrotu, mírnost, oddanost, neustále se divím, jak je neskutečně hodná a vděčná. Má zlaté srdce a já doufám, že je u nás spokojená a je jí s náma stejně dobře jako nám s ní.